Se stavbou Lorety ve Starém Hrozňatově u Chebu, jedné z mnoha staveb inspirovaných poutním místem Loreto v italské Aconě, začali chebští jezuité v r. 1664. Zároveň začala vznikat i Velká křížová cesta s 29 zastaveními, v nichž byly ze dřeva vyřezávané postavy v životní velikosti. Křížová cesta, situovaná podle jeruzalémské Via dolorosa, byla několik km dlouhá a končila na Loretě.
V r. 1951 se na Loretě naposledy sloužila mše sv. Protože Loreta byla v hraničním pásmu, začala rychle chátrat. V r. 1952 vyhořela věž zvonice, požár byl vidět daleko za hranicemi. Němci ho pozorovali, modlili se a plakali. Po několika letech bylo celé poutní místo totálně zničené. Veškeré zařízení byla rozkradené, střechy proděravělé, zdivo se rozpadalo, ambity začaly zarůstat náletovými dřevinami, pohraničníci čmárali po zdích kostela sprosté nápisy a ze sošky madony s Ježíškem nad portále si udělali střelecký terč.
Po pádu komunismu, hned po otevření hranic, začali na zdevastovanou Loretu přicházet první poutníci. Začalo se uvažovat, co s ruinou. Zakonservovat, zbořit, opravit? Podle propočtů Památkového ústavu by všechny varianty byly stejně drahé, ale na žádnou z nich nebyly peníze. Iniciativy se ujal Ing. Anton Hart.
V r. 1992 ve Waldsassenu založil Spolek na podporu poutního místa Maria Loreto a stal se jeho předsedou. Spolek nabídl českým státním a obecním institucím a církvi, jako vlastníku objektu, finanční pomoc.
Loreta tedy opět žije. V sezoně jsou zde pravidelné každých 14 dní české mše sv., jednou za měsíc německé mše sv., navíc časté poutě, české i německé.
Moderní i klasická svatební oznámení.
Průkazové fotografie v Chebu na počkání
Katalog turistických razítek nejen z ČR
Informace o památkách, přehled kultury, regionální katalog firem
Tiskové služby pod jednou střechou.